Podrobnější definování výroby vonných olejů a vonné esence
Destilace (parní destilace)
Rostlinný materiál se vloží do vařící vody a podstatná část vonného oleje se odpaří; pára se zkapalní a vrací se v kapalném stavu do vody, olej zůstává na povrchu a sbírá se. Proces se opakuje tak dlouho, dokud se nezíská co nejčistší esence. Na konci devatenáctého století se proces destilace páry zdokonalil tak, že pára se koncentrovala v úzkých trubicích, které procházely studenou vodouVyluhování pomocí těkavých rozpouštědel
Vonný materiál se umístí na perforované kovové pláty do "extraktorů", jimi prochází těkavé rozpouštědlo, jako například éter. Pak se vede do destilačního přístroje, kde se kondenzuje do polotuhé hmoty zvané "beton". Beton je směs vonného oleje a voskové substance zvané stearopten. Tyto dvě složky se oddělují pomocí další techniky s použitím alkoholu, až zbude olej v nejčistší a nejkoncentrovanější formě zvané "absolut". Je to neobyčejně drahý produkt. Tuberóza absolut je například dražší než její vlastní váha ve zlatěEnfleurage (Enfleuráž)
Tuto techniku používali už ve starém Egyptě a pracuje se s ní i teď, v našem dvacátém století. Květinové hlavičky se vkládají do oleje nebo tuku a ten vůni absorbuje. Výrobci parfémů využívají skutečnosti, že některé květiny vydávají vůni ještě po tom, co byly sesbírány. Ve Francii se tato metoda komerčně využívala již od sedmnáctého století, speciálně pokud šlo o jasmín. Používali skleněné plochy potažené vrstvou upraveného tuku. Ten rozpouštěli alkoholem a tím dostali zpět olej. Tato metoda však byla laboratorně velmi náročná a přestala se praktikovat.Technologie živých květů - prostorová technologie
Teprve nedávno byl vymyšlen tento způsob, jak získat vonný materiál pro voňavkářské účely. Podle tohoto způsobu výroby se vůně může teoreticky získat z čehokoli - ať jde o vůni květin, anebo třeba i zápach starých oděvů… V podstatě se vloží voňavý předmět - řekněme hlavička květiny - do speciální nádoby a vyvolá se vakuum. Po chvíli květina vyloučí svou vůni do vakua. Asi po půlhodině se vše odčerpá do plynového chromatografu, který přesně analyzuje a změří podstatné části vyloučené vůně. Shromáždí-li se totožné chemikálie ve stejných proporcích v mnohem větším měřítku, vůni lze potom reprodukovat v mnohem větším množství. Tato technologie je nová, někdy neuvěřitelně drahá a způsobuje mnoho komplikací. Přesto poskytla výrobcům parfémů možnost nových způsobů výroby a některé současné parfémy obsahují vůně vyrobené tímto způsobem.
Extrakce
Extrakce je naopak metoda často praktikovaná. Používá se při ní rozpouštědel, které nesmí chemicky měnit strukturu extrahovaných vonných látek. Do uzavřených nádob s čerstvými nebo sušenými rostlinami se přivede rozpouštědlo – nejčastěji petrolejový olej nebo oxid uhličitý. Po procesu extrakce se musí rozpouštědlo beze zbytku odpařit a zůstane pouze čistá vonná látka. Extrakce je velmi šetrný proces, protože při něm nejsou vonné látky vystaveny vysokým teplotám
Lisování za studena
Lisování zastudena je další metodou, která se ale používá pouze k získávání éterických látek z citrusu, kde jsou vonné oleje velmi citlivé na působení tepla. Při výrobě parfému se ale ve stále větší míře používají spíše syntetické substance, o kterých si povíme v článku, který připravujeme.
------------------------------------------------------ POZOR -----------------------------------------------------------------------
Pokud chcete vyrobit parfémy na míru či dodat kvalitní vonné esence, kontaktujte mě!
------------------------------------------------------ POZOR -----------------------------------------------------------------------
Zachytit a konzervovat přírodní vůně se lidé snaží již tisíce let. Způsoby sušení květu a bylin a jejich ukládání do plátěných pytlíčku, které používaly naše babičky, nebo získávání vonných látek z rostlin horkou vodou jsou dávno překonané a v parfémářství se již nepoužívají. Metody získávání vůní se liší podle typu základních vůní, které chceme získat. Mnohdy se jedná o velmi náročné procesy. Nejpoužívanější z nich jsou parní destilace, extrakce a separace.
nebo
Parní destilace je jedním z nejstarších a nejběžnějších způsobů získávání vonných olejů. Přitom je to velmi efektivní metoda, která umožňuje zpracovat velké množství přírodní suroviny přímo v místě jejího sběru. Rostliny se rozdrtí a v destilačním přístroji se pomocí horké páry oddělí tekavé látky. Po ochlazení se vonné oleje oddělí od vody použité k destilaci.
nebo
Enfleuráž se k extrakci vonných látek také používala po staletí. Používají se při ní textilní pláty napuštěné živočišným tukem, do kterých se zatlačí okvětní lístky kvetu. Tuk po dobu několika dnu absorbuje vonné látky, poté se postup několikrát opakuje, až se tuk vůní zcela nasytí. Tuk se dále rozpustí v lihu, filtruje a destiluje, až vznikne velmi koncentrovaný vonný olej. Tato metoda se už nepoužívá, protože je velmi náročná. Je známá především z filmu Parfém: Príbeh vraha, kde ji hlavní hrdina používá k získávání vůně z těl mladých dívek.