Sestavování parfémové kompozice přirovnávají často mnozí odborníci k tvorbě hudební skladby. V parfumerii se také používají některé termíny běžné v hudbě – tón, akord, harmonie, disonance a kompozice, stupňovité regály u pracovního stolu parfuméra se nazývají varhany.
Na začátku práce každého tvůrčího parfuméra je představa o konečné vůni, které chce docílit. Tak pracuje s vonnými látkami a se svým zcela dokonalým čichem podobně jako hudební skladatel s tóny a sluchem. Oba při tom využívají své fantazie a také zkušenosti.
Nejprve parfumér vybere jednotlivé vonné látky a zkouší jejich vzájemnou harmonii. Vonné látky se nanesou na tzv. testovací papírky, což jsou proužky savého neklíženého papíru, a čichem se hodnotí možnosti vzájemné kombinovatelnosti. Vybrané vonné látky se pak v co největším počtu různých kombinací naváží na přesných váhách. Tak vznikají základní vonné akordy, jejichž vůně se porovnávají opět za použití testovacích papírků. Posuzuje se počáteční vůně směsi a změny její vůně během odpařování. K zodpovědnému posouzení kvality vůně je třeba skutečně vycvičená, neustále osvěžovaná čichová paměť.
Po sestavení nejvhodnějšího základního akordu, který je určujícím prvkem pro příští vonnou kreaci, následuje další fáze, při níž se akord rozvíjí a obohacuje o další látky. Výběr základních vonných látek je ovlivňován fantazií parfuméra, požadavky zákazníka, typem a druhem konečného výrobku a jeho cenovým limitem.
Jako i v jiných oborech se v parfumerii většinou staví na základech vybudovaných předchůdci. V kompozicích pro pánské série se obvykle používají prvky kořenité, dřevité, juchtové a fougerové. Naproti tomu pro dámský parfém se vybírají květinové komplexy, sladce balzamické, jemně cypřišové nebo mošusové základní akordy. Základní typy se pak různě modifikují.
Parfém se skládá ze tří základních částí - tónů, které jsou metaforicky přirovnávány k hudbě a společně tvoří harmonický akord. Jednotlivé tóny se rozvíjejí postupně v průběhu času.
Nejlepší způsob, jak popsat celkový dojem z vůně parfému, je popsat jednotlivé tóny od první aplikace až po jemnou a téměř neznatelnou stopu vůně po mnoha hodinách nošení. Při tvorbě parfému musí i umělec, kterým tvůrce parfému bezpochyby je, sladit do harmonického celku'jak počáteční vysoké tóny (hlava), střední tóny (srdce), tak i nízké tóny (základ). Tvůrce vůně musí mít dokonalé znalosti o složkách parfému a přesně znát proces a dobu jejich prchání.
Hlava parfému je to první, co po aplikaci zapůsobí na naše smysly. Jo to právě hlava parfému, co utváří náš první dojem,a tudíž parfém prodává. Právě proto na ni parfémáři kladou velký důraz. Složky hlavy jsou malé lehké molekuly látek, které se rychle odpařují. Hlava působí přibližně několik minut. Poté se rozvíjejí střední a nízké tóny, které společně tvoří hlavní téma parfému. Střední tóny (srdce) začínají naplno vynikat po odeznění hlavy. Voní několik následujících hodin. Základní nízké tóny jsou ty součásti parfému, které prchají velmi pozvolna a lze je vnímat mnoho hodin po aplikaci. Kvalitní parfémy se sestavují tak, aby ve všech fázích rozvíjení vůně byl zajištěn její harmonický a stálý průběh. Kvalitní parfémy působí na naše smysly často i desítky hodin. Nízké tóny propůjčují parfému hloubku a kompaktnost a lze je vnímat až přibližně půl hodiny po aplikaci parfému.
Přesné složení parfému je vždy pečlivě střeženým tajemstvím. Znalci parfémů jsou ale schopni svým vytříbeným čichem identifikovat jednotlivé složky vůně, stejně jako znalci vína dokážou rozpoznat jemné nuance, které smyslům laika zůstávají hluboce skryté.
Jak se tvoří parfémy - výrobce parfémů
( Postup firmy )
Zdravý a bezpečný.V průmyslové výrobě se musí velmi opatrně zacházet se silnými, aromatickými oleji. Přísady musí odpovídat mezinárodním předpisům, které se týkají životního prostředí nebo zdraví, a většina materiálů včetně syntetik nemůže být dlouho používána bez chemické úpravy. Někdy se musí kompletně nahradit, protože v těch starých by se mohly najít toxické stopy.
Touto prací se zabývá mnoho parfumérů, mnozí ale raději vymýšlejí jednoduché vůně na mýdla, čisticí prostředky a na osvěžovače vzduchu, než by vytvářeli nová Diorissima nebo L'Air du Temps pro trh s jemnými vůněmi.
Rozhodnutí vytvořit nový parfém a uvést ho na světový trh je tvrdé riziko obchodního podnikání, které se těžce uskutečňuje bez průzkumu trhu a značné finanční podpory. Hned v počátečním stadiu musí být dohodnuta cena a typ výrobku, pokud možno ještě před tím, než "nos" přijde všechno vyřešit sám. Musí se stanovit cena, strop na financování reklamy a na cenu výrobku a musí se schválit představa firmy o výrobku. Velmi důležité je najít vhodný flakon. K obecnému překvapení se stává, že podnik kromě názvu parfému nemá připraveno nic dalšího.
Dnes většina parfumérů s výjimkou těch, kteří si zřídili vlastní malý obchod a prodávají vlastní produkty (jako Nicolai a Isabell), pracuje pro jeden nebo dva opravdu velké podniky. Pouze některé z těch největších parfémových domů - například DROM, Cuerlain, Chanel, Patou - mají své vlastní "nosy", a s jednou nebo dvěma výjimkami, jako Guy Robert (tvůrce parfémů jako Madame Rochas a Gucci No. 1), žádný nezávislý prominentní "nos" nezůstává stranou.
Jsou - li znaky navrhovaného nového parfému jednoznačné, osloví se výrobní společnost, nebo možná víc než jedna. Jsou nabídnuty vzorky, uvažuje se o eventuálních změnách a nakonec, když je výběr definitivní, je pozván "nos", aby výtvor uznal.
Parfumér sedí u svých "varhan" obklopený poličkami se spoustou lahviček, jejichž obsahem jsou vonné oleje a syntetické přípravky, a postupně se pokouší sestavit požadovanou vůni. K tomu potřebuje - on či ona - léta zkušeností, aby vybral ze stovky vůní tu, která se hodí do jeho směsi, aby působila správně jedna na druhou, aby vůni zvýraznil anebo ošetřil podstatný prvek tak, aby jiný nezničil. Finální výrobek často s sebou nese parfumérův osobní styl- zvýraznění jedné složky, nebo dokonce i oblíbený akord vůně se může stát charakteristickým podpisem tvůrce. Především se však musí vyhovět přáním klienta, která bývají někdy poněkud nesnadno splnitelná.
Ernesta Daltroffa příliš nepotěšilo přání výstředního amerického milionáře, aby vytvořil takovou vůni, která vyvolá pocit koupele v šampaňském - přesto Caron stále dobře prodává Royal Bain de Champagne, protože později našla jiné uplatnění v rituálech voodoo!
Ze stejného důvodu ztrácel Jacques Cavallier z podniku Firmenich sebedůvěru, když tvořil první vůni pro Issey Miyake a od návrháře obdržel jediný požadavek. Parfém má mít vůni čerstvé vody! A nakonec se L'Eau ďlssey stal přesto bestsellerem.
Žádný parfém nesmí být testován rychle. Po pár vdechnutích se čich vyčerpá, takže mezi dalším testem musí uplynout hodiny, někdy i několik dní. Odborné testy se dělají proto, aby se potvrdilo, že vůně zůstává dostatečně dlouho na kůži. Klient si může přát posudek svého vlastního odborníka, což může vést k dalším úpravám. A tak předtím, než se parfém objeví na pultech, může celý proces trvat roky. V žádném případě se nesmí s hodnocením spěchat. V současné době se jenom málo parfémů testuje tak dlouhodobě. Výjimkou je Coty's L´Aimant, jehož cesta k dokonalosti trvala pět let, anebo Guerlain's Chant ď Arómes, který se připravoval sedm let!
Kvantita kvality
Profesionální parfuméři konstruují neobvykle komplikované směsi. Většina parfémů má 50 až 100 složek, ale některé jich mají mnohem víc: počet 200 přísad je poměrně běžný. Wings od Giorgia Beverly Hills se může pochlubit 621 a Red od stejného výrobce má přibližně 700 ingrediencí. Mnoho z nich je chemických, četné jsou rostlinné výtažky, jiné zase mají původ v dehtu, v naftě a v jiných zdánlivě nepravděpodobných zdrojích. Skutečné množství přísad, které se zpracovávají, vyžaduje pečlivě vypracovanou, v současné přetechnizované době přímo počítačovou organizaci, která je udržuje, správně skladuje a řídí. K přípravě hodnotného komerčního parfému je třeba mít prostředky velkých výrobců.
Výroba v parfémovém průmyslu začíná přípravou nejrůznějších vonných olejů. Některé se připravují centrálně, ale mnohé z nich se vyrábějí v odlehlých lokalitách. Tak například květy stromu ylang-ylang z jihovýchodní Asie musí být sbírány přesně v určitém okamžiku jejich rozpuku a musí být neprodleně destilovány. Z toho důvodu musí být destilační přístroje v bezprostřední blízkosti stromů a olej se potom přepravuje loděmi v nádržích. To znamená, že zpracovatel parfémů musí mít továrnu na destiláty přímo na místě, anebo musí olej nakupovat ve velkém od místního majitele nebo jiného výrobce.
Nyní tedy nastává proces sestavování a míchání všech ingrediencí parfému podle receptury, kterou vytvořil "nos". Ingredience se smíchají do koncentrátu, ten se nechá několik týdnů uležet, aby se "sladil". Nato se rozpustí v alkoholu v požadované síle a ponechává se v měděných kontejnerech, kde dozrává. Teprve po všech procedurách se naplní do flakonů a je připraven k uvedení na trh.
Vůně jsou v současné době velmi rozšířený obchod. Jsou nejen v parfémech, ale uplatňují se ve všech přípravcích pro domácnost od mýdel až po prostředky na čištění klozetů. Vůně úzce navazují na chuť, protože to je vůně chutného pokrmu, která způsobí, že si ho rádi sníte. Koření je často z jedné a též ingredience. Dnes existují ohromné společnosti s pobočkami po celém světě a vyrábí jak vůně, tak různá koření a tresti. Tyto společnosti a některé menší zpracovatelské firmy zaměstnávají většinu parfumérů.
Jsou ale mnozí jiní, kteří pracují mimo velký mezinárodní průmysl a v malých laboratořích vyrábějí vůně, které sami prodávají v malých obchůdcích. Stane se, že právě tam narazíte na raritu, kterou si můžete koupit. Na parfémy z aloe nebo z ambry. Parfémy určené vkusu menšiny. Parfémy s neobvyklými účinky nebo exkluzivní, unikátní parfémy pro znalce, jako je The Scent of Romance, jehož autorem je John Bailey z Parfumes Guild. Parfém byl vyroben pro britskou spisovatelku Barbaru Cartlandovou.
Většina těchto parfémů je vyrobena téměř výhradně z přírodních materiálů a jak vůně, tak atmosféra obchůdků přiblíží zákazníka době, kdy první z rodiny Guerlainů vytvořil delikátní vůni, která měla odpovídat náladě třeba jen jediného večera, a který z voňavkářství vytvořil novou formu umění.
Parfémy dnešní doby
Vzhledem k vlivům populační exploze a využívání přírody množství rostlinných zdrojů vonných látek v současnosti již zdaleka nepokrývá potřeby parfumářského průmyslu. Podle odhadů rostlinné zdroje zajišťují pouze třetinu světové spotřeby vonných látek.
Proto mají synteticky vytvořené látky ve voňavém průmyslu stále větší význam a nedalo by se bez nich obejít. Již od poloviny 18. století se vědci snažili proniknout do tajů vůní přírodních látek, rozšifrovat a napodobit jejich chemickou strukturu tak, aby je bylo možné vyrábět v laboratoři. To se jim povedlo, a dokonce věda došla tak daleko, že se v současnosti v laboratořích nejen napodobují přírodní látky, ale dokonce vytvářejí zcela nové, dosud neznámé sloučeniny a vůně. Základní syntetická vůně aldehyd šeříku je například charakteristická jak tóny konvalinky, tak i odstíny šeříku. Uměle vytvořená látka s krkolomným názvem allyljonon se pro změnu vyznačuje vůní fialek, kořenitým aroma s květinovými tóny a ovocným ananasovým tónem.
Díky vědě a rozmanitosti synteticky vytvořených vonných látek se parfumistům otevřely zcela nové možnosti. Bez uměle vytvořených látek by nikdy nebylo možné dosáhnout takových kompozic, jaké nabízí čistě přírodní substance, a mnoho slavných parfémů by těžko dosáhlo své výjimečné vůně a následného věhlasu.
Výsledný parfém sestává z přírodních a syntetických látek, alkoholu a vody. V některých případech se do celkové kompozice přidává ještě malé množství barviva. Alkohol také tvoří důležitou složku parfémů, protože zajišťuje přijímání vonných látek lidskou pokožkou a jejich postupné uvolňování do okolí. Hotový parfém obsahuje průměrně 30 až 100 základních vůní. Moderní parfuméři při své práci ale vybírají z palety několika tisíc uměle vytvořených a přibližně 400 přírodních ingrediencí.
Připravujeme u FM Group článek, kde se blíže seznámíme s profesí a prací umělců v oblasti vůní – parfumistů.